Sarkonia

Sarkonia - znak

Sarkonia je kapela, která přináší nejen svou hudební tvorbu, ale také ideologii, která nabízí zcela jiný pohled do nitra lidské duše, emocí, vnímání člověka a světa kolem něj. Je postavena na šesti základních pilířích, zhmotněných bytostech, které také ztělesňuje, a jejichž moc tvoří dohromady jeden celek a celkovou vnitřní rovnováhu a harmonii, pochopení. Každý pilíř představuje část lidských emocí, které nejsou rozděleny na dobré nebo špatné. Přináší pohled, ve kterém všechny mají své opodstatnění a své místo. Absence jedné, nebo její převaha, by vedlo k narušení veškeré rovnováhy a harmonie. Bez jedné ztratí jiné svou hodnotu a smysl.
Sarkonie byla prvním člověkem, kterému předalo těchto šest bytostí svou moc, v podobě emocí, cílů, snů, představ a nadějí. A také prvním člověkem, který zjistil, že i když člověk může poznávat, zkoumat a objevovat svět, vesmír a věci kolem, největším tajemstvím a nejneprobádanějším územím je nakonec stejně jen on sám, a nejobtížnější cesta je ta, která vede do zahalených zákoutí jeho vlastního nitra.

 

 

 

Vše začíná v době, kdy člověk sice byl živoucím tvorem, ale emoce, cíle a naděje pro něj byly cizí. Postrádal jakýkoliv smysl bytí a plahočil se životem zmítán jen mocí a spravedlivými, leč někdy krutými zákony přírody. I přesto však ve světě, jež znal, vládla harmonie. Tak tomu ale nemělo být navždy. Šest bytostí, vyslaných Prázdnotou, vstoupilo do světa lidí, aby pohltily všechno dobré, zničily vše krásné a zahubily vůli všeho živého. Každá z bytostí vládla jedinečnou silou. Mocí, jež měla sloužit jen k jednomu účelu. Podrobit vše řádu Prázdnoty a zotročit jakoukoliv vůli k životu. Zdálo se, že vítězství Prázdnoty bude snadné, protože člověk ve své prostotě nechápal, oč má být připraven. Na světě však existují i jiné síly, stejně mocné, ne-li mocnější, a tak se stalo, co Prázdnota neočekávala. Její služebníci Sat, Freya, Irae, Danae, Kairis a Tris se uprostřed ničení a boření začali předhánět, kdo z nich je mocnější. Tuto při ale nemohli sami rozsoudit, protože každý si myslel, že vládne větší silou, než ten druhý. Takto mohly jejich sváry pokračovat do nekonečna, nebýt náhody, která změnila osudy všech. Během hádky padlo oko jedné z bytostí na člověka, ukrývajícího se poblíž před jejich běsněním. Tím člověkem byla Sarkonia. Rozhodly se, že svůj spor vyřeší tak, že každý z nich vloží do Sarkonie část své moci. Ten, kdo Sarkonii ovládne, bude nejmocnější. Stalo se však něco s čím nepočítali. Uvnitř Sarkonie se probudilo kromě síly bytostí ještě něco jiného. Emoce. Pocity, jež měly sice od svých pánů moc ničit, ale co ani bytosti sami netušily, sílu tvořit. A tak se stalo, že Sarkonia procitla…

 

 


 

SAT


Ztělesnění emocí, které nám ukazují, co vše bychom mohli mít, čeho bychom mohli dosáhnout, co nás naplňuje, a co by nás mohlo dělat v životě šťastnými. Stín na duši nám může způsobovat absence něčeho, co by v nás zažehlo plamen, rozzářilo naše oči. Vždy je to něco, co nám někdy zkřížilo cestu, oslovilo nás. Aniž bychom si to i uvědomovali. Kdybychom se nikdy nesetkali se sluncem, nikdy o něm neslyšeli, nezatoužili bychom ani po jeho paprscích, a po prosluněných dnech. Ale pokud se tak stalo, nikdy bychom se nezbavili pocitu, že nám něco schází, při jeho absenci a nedostatku. I kdybychom se snažili sebevíce. Pokud se objeví stín, je způsoben světlem. Jsme-li k němu otočeni zády, stín máme přímo před sebou. Pokud se otočíme za světlem, stín padne za nás. A jde jen o to, zda budeme to své světlo hledat, nebo zda svůj obličej ponoříme do stínu. Nikdy nevíme, co nás vlastně naplňuje, a dělá šťastné. Dokud nám to nezkříží cestu, a nedovíme se, že něco takového existuje...Emoce, které ztělesňuje Sat, nám ukazují věci, které se dotknou našeho srdce, a které nás nechají chladnými. Které by se nám líbily, které by nás naplňovaly a dělaly šťastnými. Upozorňují na lidi, kteří mají to, co my ne, a kteří by nám mohli část z toho věnovat.... Poukazují na situace, které by se nám mohly líbit, a za které by mělo cenu bojovat. Jsou jakoby katalogem věcí, událostí, zážitků, životních směrů, které můžeme mít, kdybychom chtěli, a bojovali o ně. Jsou tím světlem, které vytvořilo stín. A záleží jen na nás, jakým směrem se otočíme. Vše, co nám kdy scházelo, jsme někde už minuly. A bylo jen na našem rozhodnutí, zda to minout necháme.

FREYA


Ztělesnění touhy, přání, snů, nadějí…


Touha…Jedno jediné slůvko…Kolik neuvěřitelného a mocného však ukrývá jeho význam…


Z touhy se lidé rodili, v naděje doufali a věřili, pro sny žili i umírali. Co svět světem stojí, a co člověk člověkem se stal. Je to ona, kdo dává životu směr a cíl. Je tím, co sytí lidskou mysl jako déšť, léty vyprahlou, zem. Je mocnou můzou, jež našeptává básníkům, lůnem odhodlání a světlem v těch nejtemnějších chvílích. Je jako mořský příboj, zakusující se do strmých břehů – vlna za vlnou. A je jedno zda jsou břehy poddajný jíl, nebo hradby chladných, žulových stěn. Žádná…ani sebetvrdší skála neodolá. Ač křehká a smyslná, něžná i svůdná, k nohám jí padali králové, a na oltáře kladly dary nevyšší.


Život neobdaroval lidi sny, aniž by jim nedal sílu a možnosti je uskutečnit.

IRAE


Irae ztělesňuje emoce, mezi které patří zloba, hněv, vzdor…. Emoce, které jsou vnímány především negativně. Pokud převládnou, tak negativní jistě jsou. Nicméně jsou to zároveň emoce, které pomáhají zdolávat překážky, dávají sílu se za něco rvát, o něco bojovat. Emoce, které přimějí zatnout zuby a pěsti, a znovu povstat z prachu cest. Nevzdávat se, a nenechat se zlomit v době, kdy už převládá pocit, že člověk nemá sílu jít dál. Vzdorovat nepřízni osudu, jít proti proudu, nepřestávat bojovat.


Po něčem toužit, něco si přát, o něčem snít….To jsou mocné emoce. Vkládají do srdcí naděje a dávají životu směr, cíl a smysl. Ale životní cesty nejsou dlážděné, značené, ani snadné. Rozhodně ne ty, které někam vedou.


V životě obvykle nedostaneme to, co si přejeme, ale to, o co usilujeme, za čím si stojíme, a za co bojujeme…


Touha nemůže přežít, pokud za ni člověk přestane bojovat…


Není ostuda bojovat za něco, přestože to jiní nechápou.Ostuda je ustoupit a vzdát se jen proto, abychom se zavděčili někomu jinému.


Kdo bude stále dělat jen to, co od něj očekávají druzí, může si na náhrobní kámen rovnou nechat napsat: “Můj život se líbil každému, jen ne mě“

DANAE


Ztělesnění strachu, obav, nejistoty..


Strach….Jedna z emocí, které by se chtěl v životě snad každý vyhnout. Emoce, která s sebou vláčí punc negativního. Ale opravdu s sebou přináší jen negativní stránky, a nic ve prospěch člověka?


Strach je základní reakcí na skutečné či vnímané ohrožení, která nám pomáhá vyhnout se nebezpečným situacím. Ať už jako pud sebezáchovy, ochranný štít, nebo jen jako důležitý poradní hlas. V ohrožení může být nejen zdraví, ale i budoucnost člověka, plány, sny, představy a ideje…


Naše obavy se mohou zdát jiným i přehnané, nebo zbytečné. Ale každý jedinec je jiný. Co je pro někoho nepodstatné, a klidně se bez toho obejde, je pro jiného nepostradatelné, a pocit děsu mu může nahánět už to, že by o něco takového mohl přijít.

Může se stát, že narazíme na dvě skupiny lidí. Té první se strach a obavy lepí na paty neustále, tu druhou však tolik nezatěžují. Pokud bychom oslovili ty, kterým strach a obavy tolik nekříží cesty, a zeptali se jich, co by dělali v případě neúspěchu, prohry….., většinou budou mít odpověď. Budou mít jiné alternativy, představu i o jiných cestách, volbách, možnostech… Jejich pohled nebude upřen pouze na jednu jedinou možnost nebo volbu. Pokud ale oslovíme ty, které obavy sužují, setkáme se spíše s opakem. S lidmi, kteří třeba ani neví co by si počali, pokud by se jejich obavy naplnili, s lidmi, kteří nebudou vidět jiné možnosti, nezvážili, že nikdy není jen jediná cesta. Kteří sami dali svým volbám punc ojedinělosti, a jejich cesta se stala jediným možným „středem jejich vesmíru“.


Představme si člověka, kterého naplňuje spousta věcí. Má kolem sebe spoustu lidí, kterým na něm záleží, má řadu možností, a řadu úspěchů za sebou. A ten člověk se zaměří na určitý cíl, kterého by chtěl dosáhnout. Cíl, pro něj nový, který nikdy neokusil, a jediné co má jsou sny, a vlastní vytvořené představy o něm. A na ten vsadí vše. Všechny dosavadní jistoty smění za jednu neznámou nejistotu, na kterou vsadí. Vše ostatní odsune stranou. Co se stane, pokud se objeví sebemenší událost, která nezapadá do toho snu? Která není podle toho, jak si představoval? Pro člověka, který si své "jistoty" a alternativy ponechal, v podstatě nic. Ale u člověka, který vsadil vše na jednu kartu, se dostaví strach. Není ovšem neopodstatněný. Jeho podstata spočívá ve varování. V tom, že se dotyčný vydal za cílem, který kdyby se nenaplnil, nebo nebyl takový jako v jeho představách a snech, přišel by o vše. V tomto případě je tedy strach opodstatněným varováním, a při jeho přehlížení se člověk opravdu řítí vstříc nejisté budoucnosti s možností ztráty všeho, co z něj dělalo to, čím doposud byl.


Vždy jsou jiné možnosti, jiné cesty, jiné alternativy.


Co pomáhalo před strachem třeba lidem, bojujícím v bitvách, válkách? V době, kdy naděje na přežití byla mizivá, nebo dokonce žádná? Co pomáhalo potlačit obavy a strach? Jejich „středem vesmíru“ nebyl jejich vlastní život, na který se upnuli. Ale myšlenky na to, že i když padnou, jejich smrt nebude zbytečná. Byla to víra v lepší život dalším generacím, jejich rodin a blízkých. Mnohdy i to, že smrtí život nekončí, a že po ní není prázdnota, ale něco mnohem více. Ať to bylo cokoli, pomáhalo jim to zbavit se strachu. Navíc bez absence strachu, by u nich ani nevznikly myšlenky, které by je přiměly stanout hrdě se zbraní v ruce. Kdyby u nich nevznikl pocit obav a strachu, nevznikla by ani myšlenka, že jsou věci, na kterých záleží více než na jejich životě.


Můžeme se snažit strach a obavy umlčet, nevšímat si jich. Ale umlčením varovných signálů se podstata problémů nevyřeší. Strach a obavy poukazují na věci, volby a události, u kterých nejsme připraveni na možné prohry a jejich dopady, nevytvořili jsme si žádné jiné alternativy, případně jsme je zavrhli, a tím ohrožujeme sami sebe. Nenechávejme se tedy těmito emocemi ovládat. Ale zároveň jim dopřejme sluchu!! A vždy zvažme i jiné alternativy, jiné cesty a možnosti.


KAIRIS


Ztělesnění radosti, pocitu štěstí, naplnění.....


Kdo by nechtěl být šťastný?


Jednoduchá otázka. Každý přece chce být šťastný. Ale proč tedy potom tolik lidí plýtvá energií na rozmnožování svého neštěstí? Zamyslete se. Kolik lidí máte kolem sebe, kteří jsou doopravdy šťastní a žijí svůj sen? Kolik lidí za den potkáte s úsměvem na tváři? A co vy? Jak jste na tom?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co je to vlastně ta Radost? Co vám ji působí? Jaké pocity při ní zažíváte? V jakých situacích jste nejšťastnější?


Člověk je šťastný, když najde svůj vnitřní klid. Rovnováhu, která přichází ruku v ruce s naplněním jeho potřeb, s úspěchem, prožitkem, s dosažením cílů. Tady je ale na místě se zamyslet, nad těmi vytouženými potřebami. Jsou skutečné nebo uměle vytvořené našimi hektickými životy?


V dnešní době příliš spěcháme, stále se někam ženeme a většinou vlastně ani nevíme kam. Máme pocit, že když budeme mít více peněz, úspěchu, moci, budeme konečně šťastní. Ale ačkoli stav konta je uspokojivý, dosáhli jsme vysoké pozice v práci i na sociálním žebříčku, dosáhli jsme všech vytyčených met, štěstí stále nepřichází a trvalou radost z toho nemáme. Proč? Co jsme udělali špatně? Koupíme si tedy ještě jedny boty, auto, pojedeme na dovolenou, pořídíme si novou mladší přítelkyni, vystudujeme ještě jednu školu a …stále nic. Kde se stala chyba? Někteří lidé, když dojdou až sem a stále nenachází to, po čem tolik touží, začnou zažívat pocity beznaděje, zoufalství, které se mohou obrátit až v agresi, převahu závisti, či zvrácenou škodolibou radost z cizího neštěstí: Když nemám já, nepřeju to ani Tobě. A přitom je to tak jednoduché! Možná právě až moc. Našim předimenzovaným mozkům se nechce připustit, že by mohlo být tak snadné dosáhnout čisté radosti ze samotného bytí.


Při tom životním sprintu jsme nějak zapomněli se zastavit a přivonět k rozkvétající růži. Zapomněli jsme si sednout do trávy a pozorovat východ slunce. Zapomněli jsme nejdřív přivonět k šálku horké kávy než ji do sebe vyklopíme za pochodu. Zapomněli jsme poslouchat vítr v korunách stromů a hlavně jsme zapomněli poslouchat sami sebe. Své sny a touhy jsme pohřbili hluboko do podvědomí, protože se neslučovaly se společenskými standardy. Neobětujte svůj život honbě za štěstím, nebo čekáním na něj. Žijte Štěstí hned teď a tady! Mějte rádi sami sebe, protože radovat se, znamená mít rád sám sebe. (RÁD – RADOST – RADOVAT SE)


Radost je hluboce zakořeněná v každém z nás, je nám vrozená. Je jen na nás zda ji polejeme randapem a zadusíme nebo zda ji budeme pravidelně zalévat, podporovat v růstu a pozorovat jak se její květy mění v nádherné šťavnaté plody. Zkuste vyslat své nejbláznivější sny na křídlech vážky do světa plného kouzel, v němž žijeme a naslouchejte písni splněných přání, jež se vám vrátí zpět.

Sněte, sněte, sněte! Dovolte si prožít svůj sen! Jen ten kdo sní, má sílu tvořit a může vytvořit svět jaký si vysnil. :-)


Jen to zkuste! Třeba najdete to, co tak dlouho hledáte ;)


RADOST!


TRIS